V roce 1998 se Radek Šupík (Butcher) a Karel Duda (Karlos) rozhodli založit v Úvalech u Prahy kapelu. Formace s názvem „MYŠIČKY“ fungovala v obsazení Butcher – kytara, zpěv; Míša Králová – akordeon, klávesové nástroje, flétna; Karlos – bicí, harmonika. Po několika zkouškách, kde uzřely světlo světa skladby Mor, Zpráva a několik dalších, opustila Míša kvůli časovým indispozicím kapelu a s počátkem roku 1999 nastoupil Karel výkon základní vojenské služby. I když by tomu všechny okolnosti mohly nasvědčovat, skupina se nerozpadla, ale pokračovala dále. Oba protagonisté využívali hojně Karlosovy vycházky a dovolenky ke zkouškám a v průběhu jeho služby státu Butcher získával pro společnou věc nové adepty. Koncem léta 1999 tak přichází do kapely Jana Burzanovská (Jena; ujímá se baskytary) a Patrik Bouzek (Paťák) jakožto druhý kytarista. Jako poslední do kapely přichází v polovině podzimu budoucí frontman Martin „marshall Golubowski“ Holoubek.

Výše zmíněná sestava se začíná občasně scházet ke zkouškám v Karlosově pokoji v domku jeho rodičů, po ukončení Karlovy vojenské služby na konci roku nabývá četnost zkoušek na pravidelnosti. Počátkem roku 2000 dochází u kapely ke dvěma zásádním změnám. První je změna názvu skupiny z MYŠIČEK na SCREAMING RATS (dále SR), druhou je změna základny kapely. Pro stížnosti sousedů z okolí bývalé zkušebny je kapela nucena si hledat jiné prostory. Koncem zimy se skupina stěhuje do bývalého kozího chlívku u rodiného domu baskytaristky, kde v třeskutých mrazech probíhají následující zkoušky. SR zde rozšiřují svůj prvotní repertoár a začínají se pomalu připravovat na veřejnou produkci. V sobotu 29. dubna v rámci oslav 18. narozenin basistky se na zahradě před zkušebnou uskutečňuje „generálka“ na koncertní vystoupení kapely za aktivní účasti tří přítomných posluchačů a pasivní nedobrovolné účasti dobré třetiny města Úval. I přes stížnosti některých občanů kapela za podpory starosty města pokračovala v produkci.

Historicky první veřejné vystoupení se konalo dne 16. 6. 2000 na festivalu Ouwalskej bigbít – 700 let od založení města Úval (viz: LIVE 2000) na náměstí Arnošta z Pardubic. Na původním obalu záznamu se objevily motivy od Jeny, na druhé verzi od Mr. Happy, který se stal autorem našeho loga a duchovním guru SR. V sychravých podzimních měsících téhož roku SR znovu mění svou zkušebnu. Stěhují se z nevlídného kozího chlívku do pracovny Graaafa (otec basistky) ležící v rodinném domku v bezprostředním sousedství. V této mnohem útulnější „zkušebně“, kterou výše jmenovanému kapela zabrala, se začínaly rodit ty nejšílenější nápady. První z nich bylo využití pána domu jako řidiče a uklizečky u kapely. Druhým nápadem bylo rozhodnutí SR v dohledné době natočit 1. CD. Jelikož v řadách kapely nikdy nebylo od slov daleko k činům, využili SR nabídky bratří Jaromíra a Jiřího Novákových uskutečnit nahrávání alba v jejich domácím studiu. Na přelomu března a dubna je nahráno první CD se dvanácti autorsky plně původními skladbami se všemi průšvihy a nedostatky začátečníků. Financování tohoto albového debutu se zhostili zpočátku samotní členové skupiny a posléze využili poskytnuté pomoci obou uvedených sponzorů (viz. diskografie). Společně s vydáním tohoto prvního alba SR, jehož slavnostní křest se konal 9. 6. 2001 v hospodě „U Káši“ v Úvalech (kmotrem alba se stal Ing. Ivan Černý – starosta města Úval), byla z „prachu zapomnění“ po patnácti letech vzkříšena soukromá agentura S. H. A. C., na jejíž etiketě byl debut vydán. Tato „umělecká“ společnost (dnes již jen o dvou členech) se nadále stává výtvarným i vydavatelským zástupcem kapely (viz. S. H. A. C.) a Graaaf zároveň povyšuje v hierarchii kapely na manažera. Album Screaming rats bylo vydáno v počtu 150 kusů (později ještě přibyla další padesátka) a přestože v dnešní době nikdo z členů skupiny o něm nechce ani slyšet, stalo se pomalu juvenilií kapely a docela zajímavou raritkou. Necelý měsíc po vydání prvního CD nastupuje kapelník Butcher vojenskou prezenční službu. Tak jak už to někdy bývá, již krátce po natočení CD se začínají v řadách kapely vytvářet určité názorové rozpory, které vrcholí v průběhu vojenské služby kapelníka odchodem Paťáka.

Koncem září ukončuje Butcher vojnu a na návrh jeho a Karlosův zve manažer do řad kapely Petra Zezulu (Pedro), jenž se počátkem října 2001 stává plnohodnotným členem SR v pozici kytaristy a spoluautora. V této nové sestavě po čtyřměsíční pauze nabírá skupina nový dech a začíná pravidelně vystupovat v Úvalech a blízkém okolí. Krátce po Novém roce natáčejí SR opět ve spolupráci s bratry Novákovými PROMO DEMO 2002. Toto CD vychází ve dvou verzích. Oficiální čtyřskladbová (viz. diskografie) pro soutěže mladých kapel a recenze hudebních kritiků, sedmi skladbový PROMO DEMO 2002 – SPECIAL s bez textovým intrem a dvěma bonusy na závěr pro přátele a příznivce skupiny. Toto demo bylo původně zamýšlené jako demo č. 1 v tomto kalendářním roce a původně bylo uvažováno, že do konce roku bude vydáno ještě PROMO DEMO 2002 – 2 (proto je na obalu výše zmíněného za letopočtem uvedena jednička). Obal dema ztvárnili společně oba zástupci S. H. A. C..

Vzhledem k novým okolnostem, ke kterým v létě 2002 došlo, se mnohé pro kapelu změnilo.Díky tomu nebylo možno již nahrát plánované PROMO DEMO 2002 – 2. 16. srpna 2002 vstupují Butcher s Jenou za účasti nejen svých rodinných nejbližších, ale i SR do svazku manželského. Ve stejné době prodává Graaaf dům v Úvalech a společně se svou chotí a novomanžely se tak polovina kapely stěhuje z Úval na samotu na rozhraní Vysočiny a Posázaví, kam se zároveň přesunuje i hlavní základna SR. Nejen změna bydliště poloviny kapely, ale i téměř dvouměsíční zdra-votní indispozice frontmana Golubovského způsobují téměř půlroční koncertní výpadek SR. S přelomem roku 2002/2003 opět nabírá kapela nové síly, zpestřuje a rozšiřuje repertoár o další nové skladby, díky čemuž v následující koncertní sezóně dokáže během jednoho večera předvést i dva playlisty. Od února 2003 začínají SR pravidelně (cca každé 3 týdny) pořádat rockové večery v restauraci Zlatíčka ve Zlatníkách u Prahy a dále pak zvyšují dosavadní četnost svých veřejných vystoupení, včetně účasti na několika letních festivalech (viz. koncerty). Na usedlosti Leský mlýn uprostřed vlašimských lesů budují GRAAAF a Šupíkovi počátkem jara vlastní nahrávací studio, které se samozřejmě stává domovským i kmenovým studiem SR. Zde vzhledem k blížícím se úvodním kolům soutěží mladých kapel vzniká v průběhu dubna 2003 trojskladbové mini CD, jež je výňatkem z připravovaného PROMO DEMA 2003, jehož vydání je připravováno na konec roku. Na demu 2003 SR pracují od konce měsíce května, nahrávání probíhá postupně prakticky až do poloviny října (kapela vědoma si svých nynějších možností se snaží všechny uvažované skladby co nejdůkladněji propracovat a nespěchá). PROMO DEMO 2003 je podobně jako tomu bylo u předešlého počinu koncipováno ve dvou verzích. Šestiskladbový základ u verze …SPECIAL… přidáno pět bonusových skladeb. Budou-li okolnosti příznivy, spatří světlo světa v průběhu roku 2004 druhé studiové album kapely pod názvem NEKROPOLIS na jehož nahrávání se začíná pracovat již na jaře výše zmíněného roku. Od června nejen vzhledem k dočasné změně v obsazení baskytary, které se na žádost kapely ujímá manažer, se začíná zkoušet i nový repertoár. Již téměř rok a půl především díky poměrně intenzivnímu koncertování a časové zaneprázdněnosti jednotlivých členů, nedali SR dohromady novou věc. Vzhledem k tomu se nabitý skladatelský potenciál jednotlivých členů kapely projevuje letním sestavováním nového repertoáru kapely, se kterým by tato měla začít vystupovat někdy okolo poloviny podzimu 2004.

Nesmím v téhle historii zapomenout zhodnotit i samotný styl hudby SCREAMING RATS. Již po vydání prvního alba a jeho následném zaslání ke zhodnocení kritikou oficiálních hudebních periodik (Rock a pop, Spark, Big Beng!), byli SR zaškatulkováni mezi punkové partičky. I když kapela původně ve výše zmíněném stylu svou hudbu produkovala, stále více a více se začala přiklánět k svým určitým hudebně-duchovním vzorům ze 70. let (Black Sabbath, Alice Cooper, staří Hawkwind, aj.). S čistě punkovou nálepkou kapela jako celek nesouhlasí. V posledních recenzích hudební kritiky bylo kapele vytýkáno, že SR nejsou po hudební stránce ani ryba ani rak - tak něco mezi punkem a metalem, něměli by si ale páni kritikové případně přidat do svého archivu nějaký ten šuplík navíc? Kapela si s přibývající praxí vytváří vlastní styl bez ohledu na to, kam by ji kdo chtěl nacpat.Vzhledem k žánrovému i názorovému směru, kterým se SR ubírají a hodlají ubírat si kapela vytvořila svoje stylové vyjádření a v kompromisu doby odpovídající nejpřijatelnější termín - DARKPUNK.

Přelom roku 2004/2005 se odehrává ve znamená finalizace druhého studiového alba, jež vrcholí sobotou 15. ledna – mohutně pojatým křestem. Kmotrovství alba „NEKROPOLIS“ se ujal pan František Kovač, zástupce šéfredaktora časopisu ROCKSHOCK. Screaming Rats při této příležitosti předvedli zatím největší show své kariéry před nabitým sálem domovské scény ve Zlatníkách u Prahy. Dvojkoncertu se po letech aktivně zúčastnil i náš Paťák a tak první set se starými „peckami“ jsme odehráli nejen ve dvou basách, ale i třech kytarách. Jen ta pila nechtěla chytnout když měla. Na druhém setu – skladbách z „NEKROPOLIS“ vystřídala Patrikovu kytaru Pedrosova Hanička na své klávesy (viz i CD „NEKROPOLIS“) a tak jsme opět hráli v sedmi. Celá akce byla vlastně pojata jako malý festiválek, neboť účast přijaly i spřátelené kapely Nahý šepot, Mindsqueezer, Pilot Jirka, Chlejf a Den matek. Třebaže skupina ještě do konce jara 2005 vystupovala s již známým repertoárem, jehož valná většina je obsažena na „NEKROPOLI“, již od listopadu 2004 začali SR připravovat nový materiál pro nové studiové album, jehož uvedení na veřejnost se předpokládalo již na červen 2005. Ačkoliv byly oproti původním předpokladům (do křestu s novými věcmi nechodit na veřejnost) již v červnu 2005 použity některé skladby z připravovaného alba na tradičním „OUWALSKÝM BIGBEATU“, práce na trojce se protáhly a křest byl dvakrát odložen . V sobotu 3. prosince 2005 bylo kapelníkem z kapely Chlejf Štěpánem Láškem v novém sále restaurace a music klubu „Zlatíčka“ ve Zlatníkách pokřtěno třetí studiové album „VIZE“ s devíti novými skladbami. Pro booklet i ostatní obalové složky nakreslil předlohy Komár, přítel kapely ze Zlatník. Díky časovému vytížení jednotlivých členů SR byl křest „VIZE“ pojat mnohem skromněji, než tomu bylo u předešlých dvou alb a bohužel se na této akci projevila nejen momentální únava jednotlivých členů SR, ale i celková řekl bych únava kapely. Mrzí mne to, protože pokládám trojku za náš nejlepší počin na CD. O týden později jsme si sice vylepšili náladu zdařilou akcí v Modré vopici, nicméně určitá krize vycházející z již výše zmíněné „únavy“ kapely a i některé názorové rozdíly na další hudbu a stylovou cestu SR vedou na konci roku Pedrose po čtyřech letech k opuštění kapely. Butcher navrhuje, aby se Jena přeškolila z basy na kytaru, což Graaaf kategoricky odmítá a SR tak začínají ve své historii podruhé hledat nový Butcherův protipól.

Uprostřed jara 2006 přichází do kapely Vojta z Jihlavska., šikula, který to s kytarou uměl. Po několika akcích však SR na konci srpna opět opouští. Opět se tedy hledal kytarista. K tomu všemu se po čtyřech letech opět základna kapely přesunuje zpět na úvalsko, do blízkých Rostoklat, kde Jena s Butcherem pořizují své vlastní hnízdo. Na začátku roku 2007 nastupuje se šťavnatou sestavou svých kytar a aparátů Pavel Javorský (Javor) z Kladna. Svým způsobem veterán, který již za svou kariéru prošel několika kapelami. Na jeho hraní tato praxe byla echt znát, repertoár zvládl po domácím tréningu u CD a několika zkouškách a svým stylem obohatil zvuk kapely a některé songy o svá speciální sóla a vyhrávky. Personální kolotoč v řadách Screaming Rats tím ale ani zdaleka neskončil. Sotva se kapela stabilizovala, na konci jara 2007 předznamenal svůj odchod jeden ze zakladatelů – rytmická opora teamu Karlos. Po odehrátí tradičního červnového „Ouvalského bigbeatu“ a rozlučkového koncertu v pražském Motoráji jsme byli nuceni začít hledat „mistra škopků“. Přesto, že bubeníci jsou všeobecně velmi hledaným artiklem, netrvalo to ani tři týdny a uprostřed léta se na několik měsíců usadil za svou soupravou zn. Yamaha slovák Braňo Surmaj, žijící toho času v Praze. Jenže jak to tak bývá, bubeník bez vlastní mobility je velmi ošidná role v kapele a tak ačkoliv Braňo dokázal během závěru léta velmi přesně nastudovat kompletní repertoár SR, na podzim skupinu opouští bez hraní na jediné akci. Screaming Rats poučeni se poohlížejí do řad domácí – ouvalské omladiny a záhy získávají do svých řad osmnáctiletého studenta konzervatoře Honzu Sochu a prakticky po roční pauze začínají opět fungovat. Tato sestava vydržela téměř dva roky. Honza z kapely odchází pro svá všemožná zaneprázdnění na konci roku 2009 a Screaming Rats opět řeší tuto personální otázku.

Po několika měsících marného shánění nového bicmena nakonec jádro kapely dává hlavy dohromady. Výsledkem je pořízení bicí soupravy a veškerého potřebného vybavení a následný přechod Jeny z basy ke škopkům. Přes první rozpačité údery se nakonec ukazuje, že právě ona je tím skutečně pravým nástupcem Karlose, který ostatně neváhá občas zavítat na zkoušku do domovských Rostoklat, aby naší bubenici předvedl co a jak. Ani ne po dvou měsících od jejího prvního úderu už ale jen jako posluchač a příznivec. Kapela se rozhoduje nehledat druhého basáka a tak Graaaf se stává od této chvíle jediným trapičem čtyřech tlustých strun a je nucen se vážně zabývat nutnými změnami svého stylu. „Škatulatahejbejtese“ u Screaming Rats končí závěrečnou redukcí členských subjektů kapely na závěr června 2010, kdy po třech letech z kapely odchází Javor. Přesto, že se po Javorově odchodu jádro kapely rozhodlo programově druhého kytaristu nehledat, objevuje se na scéně v polovině července 2010 nová posila týmu v podobě Honzy Mikuleckého a tak pokračujeme dále v pěti.