marshall Golubowski  

Zasloužilý hejkal a frontmen SR vlastním jménem Martin Holoubek občas také zvaný Márty! Na tvorbě kapely se podílí krom svého křiku někdy i svými romantickými texty a s chutí sobě vlastní vítá na koncertech hosty na „šokové terapii SR“. Jeho ironicky řezavý hlasový projev se stal již nedílnou charakteristickou součástí soundu kapely. Jednu dobu vehementně při svých kreacich používal bezdrátový mikrofon, protože při svém divokém řádění na pódiu i mimo něj by se šňůrou uškrtil! Tenkrát se tradovalo, že kdyby měli SR hrát někde v lese, skákal by ze stromu na strom. V poslední době se však zas kajícně vrátil zpátky ke klasice. Ono je to v jeho případě poté, co mu „udeřila“ na hrb třicítka i praktické, když se má na jevišti čeho přidržovat... Jinak je citlivou, poetickou osobností, která se dlouhá léta živila prodejem vážné beletrie a jiné „krásné“ literatury. V současnosti je oporou jedné společnosti sídlící nedaleko Úval, která se stará lidičkám o pohodlí. Kdo ví, jestli to, na čem zrovna teď sedíte u kompu nepochází právě odtamtud. Dnes je již jediným členem Screaming Rats, který žije v Úvalech.

Honza

příjmením Mikulecký přesto, že věkově na druhém místě v kapele nejstarší je díky svému nedávnému nástupu na post kytaristy v SR benjamínkem, proto oplývá vně dosud svým civilním jménem. Za svou kariéru prošel kapelami hrajícími všechno možné od čistého punku až po zemitý metál. Je vždy v dobré náladě a plný energie a chuti do díla. Svou kreativitu se snaží uplatňovat hned a novými nápady doslova srší. Pro skladatelský team je i v tomhle novou posilou a vydatným sekundantem Butchera. Ostatně je zaměstnán i u stejné společnosti jako kapelník, ale v divizi, kde dokáže vhodně zužitkovat své bohaté jazykové znalosti. Nám přiznal „zatím“ jen polštinu, angličtinu, němčinu a francouzštinu, ale kdo ví......? Díky tomu se občas potuluje leckde po světě, což podstatně rozšiřuje i jeho hudební nadhled. Na rozdíl od zbylých členů kapely asi zná i noty a dokáže se orientovat nejen za kytarou, ale i za bicími.

 “Butcher“

Dříve také „Radek the Butcher“ – příjmením Šupík. Nejen někdejšími zakladatelskými aktivitami, ale i díky své býčí stojnosti byl přímo předurčen k tomu, aby se stal kapelníkem celé formace. Na akcích pořádaných kapelou samotnou dělá též zvukaře. Od srpna 2002 je manželem Jeny a vůbec buldozerem kapely. V kapele tejrá krom ostatních spoluhráčů také kytaru a kdysi před lety občas i své „býčí“ hlasivky. Jak si jistě povšimnete v textové části našich webových stránek, na dosavadním repertoáru kapely má lví podíl. Konečně spolu s Karlosem byli i původci celé kapely. Vášnivě rád poslouchá Black Sabbath (T.Iommi je také jeho hlavním vzorem), Iron Maiden, Metaliku a vůbec spoustu dalších poměrně tvrdých kapel. Spolu se svou chotí obývá od roku 2006 jejich společné „myší hnízdo“ v Rostoklatech ležících nedaleko rodných Úval. Hned po kytaře je jeho nejoblíbenějším nástrojem mohutný fotel u stolku s počítačem. Známý lidumil pracuje na personálním oddělení jedné výrobní společnosti.

Graaaf

Vl. jménem Honza Burzanovský, nejstarší personou v kapele a polovina realizačního i duchovního teamu S.H.A.C. V kapele začínal jako řidič a děvečka pro všechno. Pak si zpestřil svou aktivní činnost funkcí manažera SR a ve finále v polovině roku 2004 vyfasoval náhradnický post basáka za Jenu, které mateřské povinnosti v tomto dění v té době zabránily a to přesto, že téměř třicet let nedržel strunný nástroj v pazourách. Místo aby jej ostatní členové po návratu vrchní basistky bez pardonu vyhnali, pokračoval nadále s výše uvedenou v basovém tandemu. Od jara 2010, kdy Jena vyměnila basu za bicí, stává se jediným basákem SR. V současné době tvoří s Butcherem skladatelský team, ze kterého se rodí nový repertoár. Kromě svých běžných aktivit u Screaming Rats se hloubkově zajímá o tropickou akvaristiku, v poslední době zase maluje, někdy si hraje na spisovatele a živí se jako realitní konzultant. Žije v Greenvillage, nedaleko Rostoklat.

Jena

…dříve Burzanovská, od srpna 2002 již Šupíková nebo-li také zvaná Šupice. Jediná ženská v celé kapele, prý trochu ujetá (určitě po rodičích). Bigbeatem je doslova odkojená od plenek. Od útlého věku si místo písní národních broukala spíš tu a tam něco od Led Zeppelin, Black Sabbath, atd… I po těch letech v kapele tále hýří „místním venkovským vtipem“, což se mnohdy odráží v její hudbě. Když se před těmi lety před ní objevil pojem basa, nevěděla, zda jde o hudební nástroj či oblíbenou bedýnku se zásobou Gambáče. Od počátku kapely tvořila s Karlosem i dalšími následujícími bubeníky se svou nazelenalou čtyřstrunnou Ibanezkou pevnou rytmiku kapely. Na jaře 2010, po šesti letech hraní v tandemu nechává Graaafa na holičkách a s definitivní platností zasedá za bicí. Pustila se do toho s takovou vervou, že již po necelých dvou měsících dokázala ububnovat celý repertoár kapely a po dalším měsíci už s bravurou sobě vlastní i dvojšlapku. Je autorkou dosud nejdelší (více než sedmiminutové) skladby SR – „Zlá víla“ (pozor, to není autobiografická záležitost!). V současnosti působí jako hlavní a klíčová komplexní asistentka jedné rostoklatské firmy.

...hráli s námi...

Paťák - 1999-2001 - kytara	Pedros - 2001-2005 - kytara
Vojta - 2006 - kytara	Karlos - 1999-2007 - bicí
Braňo - 2007 - bicí	Honza - 2008 - 2010 - bicí
Javor - 2007 - 2010 - kytara